„Mohu tě obrat o chvilku tvého času, pane?“ Do Tobiasových myšlenek se vloupal zdvořilý hlas a on vzhlédl napůl v očekávání, že uvidí určitý úšklebek. Zuřil sám na sebe, že se cítil zklamán, že to byl jen princ Aaron.
Vstal a hluboce se princi poklonil. „Výsosti, můj čas je váš. Jak vám mohu posloužit?“
„Chtěl jsem s tebou mluvit o princezně Joanne,“ řekl Aaron a Tobias si pomyslel, že tento princ je mnohem působivější než jeho bratr, pokud jde o způsoby. „Obecně by se o takových věcech mělo mluvit s rodiči dámy, ale mám dojem, že princezna Joanne si tě váží mnohem víc než svých rodičů.“
Tobias nic neřekl, jen čekal.
„Myslel jsem, že je vhodné požádat o tvůj souhlas, než ji požádám, aby si mě vzala, i když samozřejmě pošlu formální žádost její rodině.“ Aaron se usmál. „Mám pocit, že by na ni to gesto moc dojem neudělalo, ale myslel jsem, že by tobě na tom mohlo záležet.“
„To ano, Výsosti,“ řekl Tobias, navzdory sobě samému ohromen. Pokusil se překousnout další komentář, ale jeho ústa jako obvykle neposlouchala. „Jste mnohem lépe vychovaný než váš bratr.“
Místo toho, aby se urazil, jak Tobias očekával, Aaron zvrátil hlavu dozadu a zasmál se, oříškově hnědé oči se rozzářily veselím. „Ach, Ian. Je velmi dobře vychovaný, když se mu to hodí; bohužel to dělá málokdy. Myslím si, že má ze zásady něco proti slušnému chování už od té doby, co začal válku s naším prvním učitelem etikety.“
Tobias se málem zeptal, ale kousl se do jazyka.
Aaron však pokračoval v mluvení. „Naše sestřenice, velmi milé děvče, s námi chodila na hodiny. Náš učitel jí dělal nevhodné návrhy. Nikdy nám to neřekla, ale Ian ho při tom jednoho dne přistihl a skoro toho muže zabil.“ Aaron zavrtěl hlavou. „Moc mluvím. Promiň, možná to dělám proto, že se o tobě Ian v posledních několika dnech často zmiňoval.“
Tobias sebou škubl a přemýšlel, co přesně Ian říkal o hrubém sluhovi, který se jím nechal políbit.
„Pokud bude příliš přitěžující, a já vím, že dokáže být,“ řekl Aaron a mrkl, „tak ho prašti. Dal jsem ti svolení a věř mi, když říkám, že když to uděláš, Phillip ti pravděpodobně dá rytířský titul nebo tak něco.“
„Děkuji Vám, Výsosti.“ Tobias skryl úsměv, představa, že by Iana praštil, mu hodně zlepšila náladu.
„No tak, Aarone,“ protáhl příliš známý hlas, „nenuť mě, abych tvé milé princezně vyprávěl, jak ses toho jednoho léta opil na pobřeží.“
Aaron zíral přes Tobiasovo rameno na svého staršího bratra. „Neodvážil by ses.“
Ian se přesunul ke straně vedle Tobiase s tím svým nesnesitelným úšklebkem. „Jestli mě mistr Tobias praští, protože jsi mu ten nápad dal, určitě se odvážím. Vrať se ke svému románku a nesabotuj můj.“
Tobias ztuhl. Sotva si vzpomněl, že by se měl uklonit, když Aaron v rychlosti odešel, aby odvrátil jakoukoli škodu, kterou Ian hrozil způsobit. Nezvedl hlavu, když se Ian posadil na lavičku, kterou předtím obsadil Tobias. „Co tedy uděláš, až bude Joanne bezpečně vdaná?“
„Mám nařízeno odpovědět?“ zeptal se upjatě Tobias.
Tichý povzdech. „Ne. Jen mě to zajímalo.“
Tobias uvažoval, že mu řekne, aby se staral o své věci, ale připomněl si, že tento muž je příbuzný Joannina prince. „Budu hledat zaměstnání jinde. Moje smlouva končí jejím sňatkem a ona mě nebude potřebovat, až začne svůj nový život.“ Ve skutečnosti bude lepší, když tam nebude, aby se ho stále držela. Pomohl jí dostat se do tohoto bodu; zbytek byl na ní.
Pořád to byla depresivní myšlenka. V letech od otcova skandálu pro něj bylo těžké najít společnost. Muži, o kterých si myslel, že jsou jeho přátelé, s ním přestali mluvit, a na místech, kde je možné najít přátele, nebyl příliš vítán.
Posledním hřebíkem do rakve bylo začít s doučováním a stát se o něco víc než sluhou. Joanne byla jeho první a jediná přítelkyně od té ostudy. Bude těžké vrátit se do toho osamělého života, až jeho čas s ní končí.
„Půjdu na sever, až tahle nešťastná záležitost konečně skončí,“ řekl Ian. „Musím tam za Phillipa vyřídit nějaká jednání.“
Tobias si odfrkl při pomyšlení, že by se měl Ian zabývat něčím tak choulostivým, jako je vyjednávání se zemí, která je proslulá svými tvrdohlavě staromódními způsoby.
„Možná se budeš divit,“ řekl Ian s úšklebkem, jako by vycítil směr jeho myšlenek.
„Ano, slyšel jsem, že víte, jak se chovat, když se vám to hodí.“
Ian se zasmál. „Můj bratr za to zaplatí. Protože vím, jak rád mluví, pravděpodobně ti nabídl svou teorii, proč jsem tak hrubý.“
„Donutil jste mě myslet si, že jste měl poměr se svým učitelem.“
Nestydatý úsměv. „To jen proto, že se mi líbí, jak tvé oči jiskří, když se vztekáš.“
Romantika. Odpadky. Tobias věděl, když si s ním někdo zahrával. „Pokud mě omluvíte,“ řekl ledově, „mám povinnosti, kterým se musím věnovat. Pokud Vaše Výsost vyžaduje zábavu, navrhuji, abyste ji hledal jinde.“
Ian zamumlal kletbu, natáhl se a chytil ho za zápěstí, přitáhl Tobiase k sobě a pak ho srazil na lavici. „Přestal bys být tak pichlavý? Podívej, pokouším se být zdvořilý. Jen jsem byl upřímný – jsi uchvacující tou svou rozžhavenou krví.“
Tobias se zamračil. „Ocenil bych, Výsosti, kdybyste přestal s tím posměchem.“
„To není posměch. Jsi hodně přitažlivý a ještě víc, když ti něco rozproudí krev.“ Ian se zamračil, když se zdálo, že jeho slova Tobiase ještě víc rozčílila. „To ti ještě nikdo neřekl?“ Natáhl k němu ruku a Tobias se od ní odtrhl, čímž potlačil tu svou část, která se cítila špatně, že přiměla Iana, aby se tak mračil.
„Vím velmi dobře, co o mně lidé říkají, a mohu vás ujistit, Výsosti, že nic z toho není ani vzdáleně pozitivní.“ Tobias vstal a cítil se unavený. „Také vím, jak vypadám, a rozhodně nejsem okouzlující. Budu vám vděčný, když si své hry vezmete jinam.“ Tobias nedal Ianovi šanci odpovědět a utekl ze zahrady.
Romantika. Bah. Byl by blázen, kdyby promarnil jen vteřinu tím, aby tomu věřil.
*-*-*
„Ach, Tobiasi. Ty jsou nádherné!“ Joanne vyhrkly slzy nad šaty, které jí připravil, a váhavě se natáhla, aby se dotkla mlžně zelených záhybů, jemné stříbrné krajky, a vetkaných křišťálů a perel. „Nikdy jsem neviděla takové šaty.“
„Doufám, že ne,“ řekl Tobias s popotáhnutím, když jí pomáhal do šatů, aby jí pak mohl upravit vlasy. „Tvoji rodiče zaplatili malé jmění, aby zajistili, že šaty budou jediné svého druhu. Vynutíš si porážku všech soupeřek, které si myslí, že mají ještě šanci.“ Začal jí upravovat vlasy do rafinovaných kudrlinek; když skončil, spadaly tak akorát, aby odhalily její bledou pokožku a polichotily drahokamům, které měla na sobě, ne že by je potřebovala. „Jsi ta nejdokonalejší princezna, jaká kdy žila, miláčku. Každý hlupák, který to ještě neviděl, bude nucen ti dnes večer věnovat pozornost.“
Joanne se zasmála a pohrávala si s několika lahvičkami parfému na toaletním stolku. „Jak se máš, Tobi? Celý den jsi byl zticha.“ Usmála se na něj v zrcadle. „Ukradl ti princ Ian další polibek?“
Tobiasova dobrá nálada se zhroutila. „Ne,“ řekl, „a ani neukradne, když jsem ho teď konečně přiměl, aby přestal hrát ty své pošetilé hry.“
„Ach,“ řekla Joanne tiše, „já si ne… Nikdy nevypadal jinak než vážně, když o tobě mluvil. Spíš vypadal skoro jako Aaron, když se moc snaží na mě zapůsobit, až na to, že si myslím, že Ian neví, jak má zapůsobit na tebe.“ Joanne vypadala ohromeně. „Podle mně nikdy nevypadal, že by si hrál.“
Na druhou stranu Tobias byl čím dál tím otrávenější. „Takže každý ví, že si se mnou pohrává? Probírá své hry s každým, dokonce i s mým svěřencem?“ Rukou pevně objal hřeben, který držel, a bojoval s nutkáním hodit ho do zrcadla.
„Ne, Tobi,“ Joanne se na něj nešťastně podívala do zrcadla. „Vím to jen já, možná jeho bratři. Já… nemyslím si, že si s tebou zahrává, Tobi.“
„Samozřejmě, že zahrává,“ řekl Tobias hrubě. „I když je princ Ian hrubý, nepříjemný a nesnesitelný, mohl by mít kohokoli, koho by chtěl. Nechtěl by nevýrazného, nudného sluhu nechvalně proslulého posedlostí dobrými způsoby.“
Joanne se na něj sklíčeně zamračila. „Jsi úžasný, Tobi. Neměl bys dopustit, aby tě dostalo to, co udělal tvůj otec. On vzal ty úplatky, ne ty.“
„Přesto jsem byl ten, kdo se musel vypořádat s následky, zatímco on a matka utekly,“ řekl Tobias pevně. „Nevytahuj to, Joanne. Je konec.“
„Očividně ne,“ řekla ostře, „jestli jsi kvůli tomu tak upjatý, že nevěříš, že by na tobě mohlo záležet někomu jinému než mně.“
Tobias se zamračil. „Jeden týden nestačí na to, abychom se o někoho 'starali'.“
„Po pouhých třech dnech jsi řekl, že jsem tvá malá sestra, kterou jsi nikdy neměl, a vím jistě, že nám s Aaronem na sobě záleží.“ Joanne se prudce otočila a vzala mu hřeben z ruky. „Proč jsi v tomhle takový osel, Tobi? Princ Ian je drsný, to přiznám, ale není hrozný. Možná prostě nechceš vidět, že je upřímný.“
„Tvá výslovnost,“ opravil ji Tobias automaticky. „O tomhle už nebudeme diskutovat.“
„Ne,“ řekla Joanne, vstala a dala si ruce v bok. „Nikdy jsi mi nedovolil vzdát se, ani když se ty holky vplížily do mého pokoje a zasypaly moji postel hráškem. Ani tobě nedovolím se vzdát - ne že bys někdy vůbec něco zkusil.“
„Co to má znamenat?“ dožadoval se Tobias.
Joanne neurčitě mávla rukou ve vzduchu. „Vždycky si jen hraješ na sluhu. Vím velmi dobře, že bys mohl dokázat víc, ale prostě to neuděláš. Možná jsem byla sobecká a nechala jsem si tě celého pro sebe. Vím, že princ Ian není první muž nebo žena, co o tebe projevil zájem.“
„Pouze pokusy o zábavné laškování,“ řekl Tobias opovržlivě. „Nebo ještě hůř, pokusy dostat se k tobě skrze mě.“ Nadechl se a pokračoval v mluvení, než ho mohla Joanne přerušit, „stále nemohu ukázat svou tvář ve svých starých kruzích, Joanne. Moje rodina je držena v opovržení. Nikdy jsem nebyl šlechtic, ale teď jsem jen sluha. Moji rodiče se schovávají na venkově, je jim jedno, co dělám nebo jak se vůbec mám. Všichni moji přátelé mě zavrhli. Lidé se nestarají o muže, jako jsem já, Joanne. Baví se se mnou, hrají si se mnou, pokoušejí se uplatit mě nebo okouzlit mě, ale jen aby se dostali k tobě. Když mi jiný sluha nedopřeje ani pohled, jakou mám asi šanci, že zaujmu prince? Teď to pusť z hlavy a nech mě upravit ti vlasy. Nedovolím, aby tě moje kňourání odradilo od tvého prince.“
Joanne vypadala, jako by se moc chtěla hádat, s očima upřenýma do jeho, jako by to bylo navždy. Nakonec přikývla, otočila se a posadila se. „Pořád si myslím, že se mýlíš,“ zamumlala tiše a pak zmlkla.
Tobias ji ignoroval a vrátil se k úpravě jejích vlasů.
*-*-*
Očekával, že místnost bude prázdná, nevěděl, proč byl zklamaný, když zjistil, že měl pravdu.
Tobias se odvážil k závěsům, stočil se kolem nich a měl v úmyslu je rozhrnout a podívat se, jak se Joanne daří, a možná se podívat, jestli tam není někdo další. Na poslední chvíli však nechal ruku spadnout se stále zataženými závěsy.
Našel ve tmě židli, povzdechl si a vytáhl láhev, kterou si předtím zasunul do saka, a když usrkl, vychutnával si pálenku jemné brandy. „Je to hloupost,“ zamumlal tiše. Proud hudby pronikal dovnitř, veselé tóny jeho špatnou náladu jen zhoršovaly. Až příliš brzy uslyší uznání, když Joanne přijme Aaronovu nabídku a promění jeho vlastní život zpět v peklo.
Kam by měl jít? Domů určitě ne. Nic tam pro něj nezbylo.
V duchu se zamračil na hlas, který říkal, že může jít na sever. Jeho chování se vyrovnalo všem, dokonce i v té přísné zemi, alespoň když se nenechal vyvést z míry. Prostě by si musel dávat větší pozor. Učitelé byli vždy žádáni, a pokud by země vstupovala do jednání s králem Filipem, možná by zahlédl-
Tobias, znechucený sám sebou, velkoryse polkl ze své lahve. Pravděpodobně by mohl mnohem snadněji cestovat přes moře a tam daleko od všeho by mohl začít znovu. Nikdo by neznal jeho ani jeho příjmení. Nebyli by tam žádní hloupí princové s pobuřujícími úsměvy a bledě modrýma očima. Tobias si dal znovu brandy a poslouchal slabé tóny hudby, ignorujíc každou myšlenku, která se snažila upoutat jeho pozornost.
Ve stejnou dobu byla hudba přehlušena jásotem a Tobias se s těžkým srdcem přesunul k závěsu a roztáhl ho, aby viděl Aarona na pódiu se zářící Joanne vedle něj. Usmál se, šťastný za ni. „To je moje holka,“ řekl tiše.
Proti své vůli jeho oči bloudily, hledaly známou postavu a mračily se, když ji nenašly.
O úder srdce později si uvědomil, že už není sám, a pak se k němu přitisklo teplé tělo. Ian se mu naklonil přes rameno, aby shlédl dolů. „Jsou spolu opravdu velmi roztomilí a Joanne je pro něj dobrá. Jsem rád, že ses rozhodl, že mě nepoužiješ proti mému bratrovi.“
„To by bylo ode mě velmi neslušné,“ovládl se Tobias. „Co chcete?“
„Pil jsi?“ zeptal se Ian pobaveně a sledoval láhev. Odtáhl Tobiase od závěsu a otočil ho, vzal mu láhev z prstů a naklonil ji ke svým rtům. „Výborná brandy,“ řekl. Pak nechal láhev spadnout na podlahu a natáhl se, aby uchopil Tobiasovu bradu, naklonil se, aby mu ukradl polibek dřív, než mohl Tobias zareagovat. „Velmi dobá, opravdu.“
„Co chcete?“ opakoval Tobias, toužil ho odstrčit, ale nějak se nemohl pohnout.
Ianova ruka se zabořila do jeho vlasů, zatáhla za stuhu, která je držela pohromadě, a volné prameny mu spadly kolem obličeje. Tobias se zamračil a ještě více ho naštvalo, když si uvědomil, že je příliš tma na to, aby jeho výraz fungoval naplno.
„Tebe,“ řekl nakonec Ian, „ale přiznávám, že jsem zmatený, jak tě o tom přesvědčit.“
„Proč mě proboha chcete?“ zeptal se Tobias, který konečně mohl vykročit z princova dosahu. „Říkal jsem vám, že já-“
„Nehraju žádné hry,“ skočil mu do řeči Ian, než stačil dokončit. „No, až na tu první noc. Pobavilo mě, jak hrubý dokážeš být, když jsi opravoval mé chování. Líbilo se mi, jak ses zastal Joanne, a že jsi ji nikdy nezneužil k tomu, abys podpořil své vlastní postavení.“ Ian natáhl ruku, aby mu odhrnul vlasy z čela a pak ji spustil. „Jsi opravdu velmi okouzlující, zvláště když jsi naštvaný. Tvoje oči jasně blikají. Vždycky jsem si to myslel.“
Tobias otevřel ústa a pak je zavřel. „To je směšné.“
„Ne, to není.“
Tobias věděl, co přijde, a že se tomu může vyhnout, ale místo toho prostě dovolil, aby se to stalo a podlehl té své slabé, hloupé části, která chtěla Iana políbit.
Ian opět chutnal jako šampaňské a Tobias uvažoval, jestli ho má rád.
Paže, které kolem něj klouzaly, byly příjemné, stejně jako měkké vlasy, do kterých se mu najednou zapletly prsty. „Výsosti.“
„Ian,“ řekl princ proti jeho ústům tónem, který zabránil jakékoliv hádce. „Jmenuji se Ian.“ Pak byl Tobias znovu líbán, horce a hladově. „Prosím, Tobiasi,“ řekl nakonec hrubým hlasem, „nepokusíš se mi věřit?“
Tobias zavrtěl hlavou. „Jsem jen sluha.“
Ian se zasmál. „Jen sluha? Prosím tě. Myslím, že znáš spletitosti dvorského života lépe než většina šlechticů tam dole. Upřímně, Tobiasi, teď, když se Joanne šťastně usadila, tvůj talent by byl promarněný, kdybys zůstal sluha. Jestli chceš titul, můžu ti jich dát tuny.“ Jeho rty se zkroutily, „no, můžu přimět Phillipa, aby to udělal. Znám o něm dost historek z dětství, nebude s tím dělat moc povyku.“
„Nechci žádný titul,“ řekl Tobias ledově.
„Ach, zase se nezlob,“ Ian se natáhl, aby mu pohladil tvář, palcem mu přejel přes spodní ret. „Dáš mi šanci? Myslel jsem, že kdyby to nešlo jinak, mohl bys jet se mnou na sever.“
Tobias se na něj podíval. „Prostě se sbalit a odjet s vámi do cizí země?“
„Slyšel jsem, že rodiče princezny Lindsay pro ni hledají nového učitele,“ usmál se Ian. „Zřejmě jsou dost naštvaní, že jejich dcera přišla o nejlepší úlovek sezóny s jistým Hráškem.“
„Sever začíná znít lákavě,“ odtušil Tobias a snažil se znít lehce, ale srdce mu bušilo o žebra. O tak šíleném nápadu určitě neuvažoval. Sotva se znali. Pár spalujících polibků byl poslední důvod, proč by měl souhlasit s něčím tak směšným.
Až na to, že ho nikdo nikdy takhle nepolíbil a nikdy nikdo neřekl, že se mu líbí jeho temperament. Oh, měnil se v idiota. Možná přesněji v něco víc než idiota.
Ian se předklonil a jemně ho políbil, ale Tobias to cítil až k prstům u nohou. „Pojeď se mnou.“
„Jen dokonalý idiot by souhlasil s tak směšným nápadem,“ odsekl Tobias, ale i on slyšel, že to postrádá tu obvyklou sílu.
Ian se usmál a začal mluvit, ale Tobias to nechtěl slyšet. Jen aby ho umlčel, přitáhl si Iana blíž a políbil ho. Téměř okamžitě nad ním Ian převzal kontrolu a Tobias tiše zasténal a jen se pevně držel.
„Takže ano?“ zeptal se Ian konečně chraplavým hlasem.
Tobias přikývl, opožděně si uvědomil, že to Ian možná ve tmě neviděl - ale způsob, jakým ho začal Ian znovu líbat, říkal, že jeho odpověď byla naprosto jasná.
*
*
*
-Předchozí kapitola- -Hlavní stránka- -Následující kapitola-
Žádné komentáře:
Okomentovat