„Princezno, nesmíš se tak rozčilovat,“ usmál se Tobias a zavrtěl hlavou, pak přešel přes pokoj, aby princeznu objal, políbil ji na čelo a držel ji, dokud neucítil, jak z jejího těla unikla trocha napětí.
„Nemůžu si pomoct,“ řekla Joanne podrážděně, jemné kaštanové obočí stažené starostmi a frustrací. „Nejsem ani z poloviny tak hezká jako Jeannette, neumím tančit ani z třetiny tak dobře jako Annabelle a vůbec mě nezačínej srovnávat s Lindsay. Jsem beznadějná, Tobi.“
„Upřímně, miláčku. Vše co musíš udělat, je uvolnit se. Jsi krásná; jsi půvabná jako labuť a Lindsay může být krásná, ale neumí mluvit o ničem jiném než o šatech.“