Obloha byla zatažená, ponurá a šedá a rychle překazila všechny pokusy
slunce prorazit skrz oblaka. Ještě nebyl podzim, ale Brayton už ve vzduchu
cítil zimu.
Chladné počasí ze všeho vypustilo jasné letní barvy, takže krajina vypadala monotónně, nudně a ospale.
Braytonovi se to líbilo. Nemohl se dočkat sněhu. Každé roční období vyžadující teploty přes dvacet stupňů bylo velmi přeceňované. Užíval si podzim a zimu.
Sníh – to bylo to, co opravdu měl rád. Hromady sněhu. Tolik sněhu, že trvalo až do května, než úplně roztál, stejně jako v horách, kde vyrostl.
Husy se rozčilovaly a klovaly suchou trávu na prázdném poli na druhé straně opuštěného parkoviště.
Tlusté husy krmené městem. Byla by z nich slušná svačina, ale v širokém okolí cítil příliš mnoho lidí. Nebyli dost blízko, aby je mohl vidět, ale stále příliš blízko, aby se cítil klidně. Pohnout se nestálo za námahu, ne když ty tučné husy by pravděpodobně chutnaly jako staré hranolky.
Místo toho si zapálil další cigaretu a s povzdechem vyfoukl kouř, opřel se o dveře na straně řidiče svého GTO z roku 1967, svého dítěte. S láskou nepřítomně poplácal auto, přál si, aby mohli jet domů a neplesnivěli na prázdném, špinavém parkovišti vedle dávno mrtvé restaurace uprostřed kurva ničeho. Jeho schůzka by se měla objevit brzy, jinak řekne Carlovi, že promarnil jeho laskavost, smůla.
Zrovna vytahoval mobil, když uviděl muže, jak jde po kraji silnice a míří k němu, kam jinam by mohl mít namířeno?
Byl mladý, s brýlemi, dostatečně roztomilý, připustil. Dokonce i na dálku voněl jako každý jiný gremlin, kterého Brayton kdy potkal: po kovu a strojním oleji. Když se však přiblížil, Brayton viděl, že je na gremlina pozoruhodně čistý. Nebyla na něm žádná šmouha od mastnoty nebo oleje a džíny, tričko a bunda byly čisté a páchly spíš jako saponát než kov. Huh. Kdo ví?
Odstrčil se od auta, upustil cigaretu a zadupl ji, narovnal se a čekal, až se gremlin přiblíží.
Bez faktu, že voněl čistě, byl ten malý tvor jako každý jiný gremlin, kterého Brayton kdy potkal. Brayton byl sám jen průměrně vysoký, ale tenhle gremlin byl o půl hlavy nižší.
Hubený, neklidný, krátké černé vlasy a tmavě zelené oči. Jeho tričko bylo vybledlé šedé s ještě vybledlejším logem nějaké garáže, ošoupaná, ale dobře udržovaná džínová bunda s flísovou podšívkou a staré džíny, které mu padly tak, jak jen staré džíny mohly.
Brayton se snažil neušklíbnout se nad flísem; byl v tričku s dlouhým rukávem a džínách, nic víc. Ale ta zatracená věc nevypadala, že by měla někde na sobě kousek tuku; bylo by to malé překvapení, kdyby ho kolem třinácti stupňů nestudilo.
„Takže ty jsi Ferdinand?“ zeptal se Brayton.
Gremlin sebou trhl. „Ferdy, prosím.“
To jako mělo být lepší? Brayton tu myšlenku nevyslovil. „Brayton. Carl mě poslal, abych ti pomohl.“
Ferdy přikývl a olízl si rty a Brayton ho nepotřeboval cítit, aby poznal, že je nervózní, ale tato nervozita nebránila Braytonovi, aby se mu to, co viděl, líbilo. Brayton však klienty nešukal, a i kdyby ano, prťavý, vyhladověle hubení, kovem páchnoucí gremlini nebyli jeho oblíbenci.
„Jo,“ odpověděl Ferdy. „Promiňte, že jsem vás oba-“
„Zapomeň na to,“ řekl Brayton, který neměl náladu na zbytečné omluvy a jiné zdvořilostní konverzace. „Carl říkal, že jsi byl prokletý, a já jsem muž, který to má zlomit. Jaká kletba na tebe byla uvalena a kým?“ Cítil, že je tam kletba, i když byla slabá. To znamenalo, že to bylo buď špatně udělané a nebylo to moc cítit, nebo to bylo velmi dobře udělané a někdo to velmi dobře zamaskoval.
Ferdy sebou trochu trhl a slabě se zasmál, což znělo dost pateticky. „Hm-dotknu se stroje, jakéhokoli stroje, a okamžitě se rozpadne. Jakýkoli stroj, vážně. Proto jsem sem přišel.“
Brayton na něj zíral, pak zpátky na své dítě a pak se posunul o několik stop stranou. „Dotkni se mého auta a zemřeš.“
„Věřte mi,“ řekl Ferdy a znovu sebou trhl, „nedotknu se ho. Už jsem si zničil dvě svá vlastní. A všechno ostatní v domě a kolem něj.“ Povzdechl si.
„Tak kdo to udělal? A proč? Abych posoudil, jak moc mě z toho bude bolet hlava.“
„Nevím,“ řekl Ferdy a znovu si povzdechl. „Začalo se to dít včera. Carl byl poblíž; všiml si, že jsem prokletý, ale-“
Ale Carl nedokázal vyčarovat ani cestu ven z papírové krabice. Cítil magii jako lovecký pes, ale sám jí neměl ani kapku. „Podívej, každý, kdo dokáže proklít gremlina tak, aby rozbíjel stroje, je zjevně příliš dobrý v tom, co dělá, než aby měl každý v okolí klid na duši. To znamená, že jsi ho naštval natolik, že by sis toho měl všimnout.“
„Nevím,“ zopakoval Ferdy. „Prostě vedu opravnu. Všechno, co mi v poslední době prošlo dveřmi, jsem opravil nebo právě opravuji. Nikdo se na mě kvůli tomu nezlobil a těch pár případů, co jsem šel ven, lidé se mnou sotva promluvili, natož na tak dlouho, aby se mi podařilo někoho z nich rozzlobit.“
Na stupnici od jedné do deseti se ukázalo, že malý gremlin porazil alespoň jedenáctku. Brayton se vsadil, že na konci bude mít spíš sedmnáctku. „Myslím, že bychom tě měli lépe prozkoumat,“ řekl nakonec. „Zlomit kletbu není tak jednoduché; ten, kdo ji seslal, ji může zlomit lépe než já. Nemůžu toho moc udělat, dokud nebudu vědět víc o tom, kdo a proč.“ Podíval se na své auto, pak si povzdechl a otočil se zpět k Ferdymu. „Asi jdeme pěšky.“
„Promiňte.“
„Zapomeň na to,“ řekl Brayton a vedl je z pustého parkoviště. Nešli ani dvacet minut, když se vítr prudce změnil a Brayton se zastavil. „Nikdo mi neřekl, že v tomhle zapadákově žije smečka.“
Ferdy se zamračil. „Proč záleží na smečce?“ Oči se mu rozšířily náhlým pochopením. „Vy jste vlkodlak?“
„Jak to myslíš, jestli jsem vlkodlak? Jak asi vypadám? Ano, jsem vlkodlak. Carl ti to měl říct a mě měl říct, že je tady smečka. Nemají rádi neohlášené osamělé vlky, kteří se jen tak toulají.“ Zejména vlky jako je on.
„Hm- midsummerská smečka je docela bezstarostná. Jsem si jistý, že to pochopí. Carl o nich možná nevěděl; jsou tu jen asi rok a on tudy prochází jen párkrát do roka.“
„Žádná smečka není tak bezstarostná, aby jí bylo jedno, když na jejím území běhá vlk samotář,“ zavrčel Brayton. „V tuhle chvíli je to už jedno. Pravděpodobně mě ucítili dávno předtím, než jsem ucítil já je.“ Pokrčil rezignovaně rameny a pokračoval v chůzi.
Žádné komentáře:
Okomentovat