O pár minut později si uvědomil, že buď bude muset přijít na to, jak jít pomalu, nebo zbytek cesty nést Ferdyho, pokud se tam chtějí dostat ještě tenhle rok. Zamračil se na malého gremlina, nos mu cukal nad směsí saponátu, kovu a potu, ostrým, kyselým náznakem úzkosti a neštěstí a slabým závanem přetrvávajícího sexuálního zájmu. Brayton si uvědomil, že je tu ještě něco jiného, čemu by měl věnovat bližší pozornost.
Nemohl však úplně pochopit, co to bylo. Ne neatraktivní, ne zcela, ale rozhodně zvláštní. Pikantní? Ne. Ani ne sladké. Bylo příliš těžké to zaznamenat. Předpokládal, že na tom nezáleží, ale štvalo ho to.
„Tak kam přesně jdeme?“ zeptal se.
„Bydlím na okraji Midsummeru, asi další dvě míle odtud,“ odpověděl Ferdy. „Vlastním šest akrů půdy s domem, obchodem a garážemi na dvou akrech; zbytek je pole a malý rybník.“
„Říkáš, že kletba začala včera?“
„Jo, ale ne hned. Šel jsem do města a zastavil se na oběd ve Skipově restauraci. Právě jsem začal jíst, když se všechno pokazilo. Moje věci se prostě rozpadly - hodinky, mp3 přehrávač, telefon, moje mini baterka. Teď je to už nic než šrot a harampádí. Zničené první auto, nějaké další věci; už se bojím chodit do města.“ Ramena se mu nahrbila a zíral na své odřené boty a kopal do hlíny. „Život je opravdu na hovno.“
„Asi jo,“ souhlasil Brayton. „Nepamatuješ si nikoho, kdo by na tebe mohl být tak naštvaný? A co tvůj přítel?“
Ferdy zbledl. „Jak - „
Brayton pobaveně vycenil zuby. „Jsem pitomý vlk; cítím věci.“
„Nemám přítele,“ zašeptal Ferdy s obličejem červeným ponížením. Pak hořce dodal: „Je to teď můj ex a neudělal by mi tolik problémů.“
Brayton na to zabručel, ale nechal to na chvíli být. Podle jeho zkušeností by však takový bývalý přítel byl ochoten jít do mnoha problémů, aby mu ublížil. „Dobře, ex ne. Děláš něco speciálního, malý gremline? Nějaký projekt, na kterém pracuješ, a někdo z toho možná není nadšený?“
„Huh?“ zeptal se Ferdy a vzhlédl a zčervenal. Znovu rychle odvrátil pohled. „Hm, jen starou radniční věž s hodinami. Byla zničena už nějakých padesát let. Celá budova byla prakticky odsouzena k spadnutí, ale nedávno se vybralo dost finančních prostředků. Minulý týden byla věž dostatečně bezpečná, takže jsem mohl začít zabývat se hodinovým strojem.“
„Kolik ti za to platí z těch získaných prostředků?“
„Huh?“ zopakoval Ferdy a vzhlédl a Brayton si všiml, že jeho tváře jsou stále trochu zarudlé, a byl to pro tu maličkost na něj docela dobrý pohled. Trochu roztomilý, opravdu. A zase tam byla ta zvláštní vůně. Dokud na to nepřijde, bude ho to dohánět k šílenství.
„Ptal jsem se, co dostáváš za opravu věžních hodin?“
„Nic. Peníze beru jen zřídka. Jen s lidmi směňuji a tak. Práce na věži jsou plošně dobrovolné. Nikdo nedostává zaplaceno.“
Brayton se zamračil. Moc toho o takových věcech nevěděl, ale věděl toho dost. Oprava historické budovy? To zahrnovalo hodinovou věž starou nejméně století?
A jaký idiot půllitrové velikosti vyměnil dobrou, tvrdou a poctivou práci za „směňuji a tak“?
„Takže nikomu nezáleží na tom, co dostaneš. Jsi si jistý, že to není ten přítel?“
„Nemám přítele,“ odsekl Ferdy a na okamžik ukázal skutečný vztek. Pak se zdálo, že to z něj nekontrolovaně vypadlo, a on jen vypadal poníženě. „Řekl-“ Zarazil se a sevřel ústa roztomilým, tvrdohlavým malým našpulením.
Brayton si uvědomil, že si právě znovu pomyslel, že gremlin je roztomilý. Bylo to dlouho, co si naposled zapíchal, nepochybně. „Takže ze zvědavosti, kdyby ti platili, kolik by taková práce stála?“
„Nevím,“ řekl Ferdy a podrážděně svraštil obočí.
Bylo to skoro-
Bože nahoře, nehodlal na to slovo už ani jednou pomyslet. Počínaje teď to bylo vyřazeno z jeho slovní zásoby. „Takže každý dělá obtížnou, pečlivou, nepochybně historicky přesnou práci, a to vše zdarma? Prostředky na to musely být astronomické, i když se nemusí platit lidem.“
Ferdy pokrčil rameny. „Místní top upír, Sally, hodně pomohla. Má styky a podobné věci, a myslím, že přispěla většinou peněz, i když by to nikdy nepřiznala.“
„A co? Bože - chceš mi říct, že tohle místo je teritoriem vampýrů? Jak mi to uniklo? Jediný top vampýr, kterého znám v této oblasti, je několik hodin odtud.“
„Ehm-ona je docela nenápadná.“
Brayton cítil začínající bolest hlavy. V tomhle zmatku, který viděl, jak se tvoří, by mělo přijít něco lepšího, aby všechny ty potíže stály za to. Ferdymu to začal říkat přesně ve chvíli, když zachytil závan vlka - blízko a blížil se.
Pak vlk vyklouzl z lesa a vyplazoval jazyk, jako by ho na světě nic nezajímalo, zvědavý, ale lhostejný, když spatřil Braytona.
Huh. Alfa samec přišel sám, místo aby poslal lokaje?
Vlk zaštěkal, ostře a krátce, příkaz zůstat stát na místě, a pak vklouzl zpět do lesa. O pár minut později z něj vystoupil mladý muž, který si oblíkal tmavě zelený svetr na zip. Brayton napjatě čekal, když se muž přiblížil.
Byl opravdu pozoruhodně mladý, nebylo mu víc než osmnáct nebo devatenáct, pokud mohl posoudit. Hezký, jako dítě od vedle. Voněl jako léky a sex. Brayton nakrčil nos. Vytušil, že byl provázán. Alfy to obvykle dělali před nebo krátce poté, co dosáhly své moci.
A děcko nebo ne, alfa byl alfa a jen idiot by zavrhl sílu, která z něj vyzařovala, kvůli nedostatku věku.
Také byl čistokrevný, uvědomil si Brayton. Léta neviděl jiného čistokrevného, nehledě na někoho se srovnatelnou silou - možná větší. Zajímavé.
„Ahoj, Ferdy,“ pozdravil vlk. „Neřekl jsi mi, že máš vlka.“
Brayton zavrčel. Ferdy zrudl a vypadal úplně ztraceně. „Já-uh-já neřekl. Carl ho požádal, aby mi pomohl. Jen mu Carl neřekl, že tady žijí vlci a upíři.“
„Ach,“ odpověděl vlk a vypadal zmateně, když se na každého z nich podíval, než se konečně jeho pohled usadil na Braytonovi. „Hm. Jmenuji se Lowell. Mám na starosti midsummerskou smečku. Momentálně je nás šest, pět mužů a jedna žena, a ta je v šestém měsíci těhotenství - takže tuším, že je nás teď šest a dvě třetiny. Kdo jsi?“
„Brayton Montgomery. Běhám sólo.“
Lowell naklonil hlavu a tázavě si ho prohlížel. Pak se jeho výraz náhle vyjasnil. „Ach! Peter mi o tom nedávno vyprávěl. Jsi opravdový samotář, že?“
Nebylo to zřejmé? Braytonova bolest hlavy definitivně popadla jeho spánky. Co za otázky mu to alfa pokládal?
„Ano,“ přikývl a svrbělo ho si zapálit cigaretu, ale nekouřil před ostatními lidmi. „Jsem opravdový samotář.“
„Čím se zabýváš?“ zeptal se Lowell.
Brayton pokrčil rameny, nikdy si nebyl zcela jistý, jak na tuto otázku odpovědět. „Jsem nadšenec do všech oborů. Většinou jsem zručný v řešení paranormálních hádanek, jako jsou miniaturní gremlini, kteří nedokážou přijít na to, proč na ně byla uvalena ošklivá kletba.“
„Nejsem miniaturní,“ zamumlal Ferdy.
Brayton obrátil oči v sloup. „Ať říkáš cokoli, jsi mrňavej.“
Lowell se zasmál. „Malý jen znamená, že se může, hmm, protáhnout do míst, kam my ostatní nemůžeme. A je silnější, než vypadá; viděl jsem ho zvedat nějaké šílené těžké věci, jako by to byl, uh, pytel peří? Měl bys vidět, co dělal se starou hodinovou věží.“
Ferdy zrudl, pokrčil rameny a znovu se podíval dolů na své boty. „Nebudu moci dělat nic, když se nedokážu zbavit té hloupé kletby.“
„No, jestli sem Carl poslal pana Montgomeryho, tak jsem si jistý, že do konce dne budeš v pořádku, ano?“
„Jo,“ souhlasil Ferdy, ale pochybnost v jeho hlase nemohla být zjevnější. Z nějakého důvodu to Braytona vážně podráždilo. Ten malý tvor by mohl mít trochu větší víru – přijel jsem, ne? Šel pěšky místo toho, aby jel ve svém zlatíčku, a už skoro hodinu neměl cigaretu. „Přijdu na to, co se děje,“ odsekl a stěží zadržel vrčení ve svém hlase. „Pomohlo by mi, kdybych měl na čem pokračovat. Zatím nemám nic jiného než hnusného bývalého a shnilou starou věž s hodinami.“
Ferdy se přikrčil.
Lowell se zamračil na Braytona. „Trochu se uklidni, jo? Není důvod být tak zlý.“
Brayton se ušklíbl. „Žádný tlak alfy na mě nepůsobí a ty bys to měl vědět.“
„Alfa s tím nemá nic společného,“ odpověděl Lowell. „Jsi na mém území a celý Midsummer spadá pod mojí ochranu. Buď milý.“
Brayton podrážděně pokrčil rameny. Nebyl zlý; jen si to ubohé dítě dobíral, když řekl, že ještě netuší, koho Ferdy naštval.
Lowell na něj zíral, oči tvrdé a zamyšlené, než nakonec řekl: „Myslím to vážně, samotáři. Neubližuj mu ani ho nerozčiluj.“
„Fajn,“ zavrčel Brayton. „Nejsem žádné zatracené monstrum. A i kdybych byl, gremlini nejsou moje oblíbená příchuť. Zlom kletbu, vypadni z města, chápu.“
„Ne, myslím, že nejsou,“ souhlasil Lowell, „ale možná brzy budou. Říkej mi Low. Můj druh je Peter, místní lékař paranormálů. Zastav se nebo zavolej, kdybys nás potřeboval. Opatruj se.“ S tím byl pryč a zmizel zpět v lesích.
Brayton si promnul kořen nosu a přál si, aby byl dost sám nato, aby si mohl zapálit cigaretu. „Pojďme,“ řekl nakonec a prohrábl si rukou husté hnědé vlasy, které potřebovaly ostříhat.
„Dobře,“ řekl Ferdy tiše.
Předchozí kapitola -Hlavní stránka- -Následující kapitola-
Žádné komentáře:
Okomentovat