LMW - kapitola 464

Kapitola 464: Hrát mrtvého

You XiaoMo sundal Kovopolykací zvíře ze své hlavy, nebylo potěšeno a začalo se mu v rukou rvát. Jakmile ho plácl po zadku, uklidnilo se.

Oba Zlatokřídlí brouci se radostně zasmáli.

V reakci na to Kovopolykací zvíře obrátilo oči v sloup a pomyslelo si: Už si s vámi nebudu hrát.

You XiaoMo, který nesl Kovopolykací zvíře, vešel do dřevěné chatky a vyndal dřevěné vědro. Zředil do něj vodu s duchovní vodou a přemístil jej před pole s kouzelnými bylinami, pak se posadil vedle něj.

Položil si Kovopolykací zvíře na klín a okamžitě mu na hlavu přistáli Zlatokřídlí brouci s úmyslem vytvořit si tam domov. Tělo You XiaoMoa na chvíli ztuhlo a ze všech sil se snažilo ignorovat jejich přítomnost, dobrá věc byla, že se chovali relativně slušně.

Dva brouci a jedno zvíře zírali na svého pána a přemýšleli, o co se pokoušel.

You XiaoMo se zhluboka nadechl a zavřel oči. Během posledních několika měsíců spotřeboval příliš mnoho kouzelných bylin, použil téměř všechny ty, které natrhal s Ling Xiaomem. Hodlal tedy věnovat čas, který měl nyní, na sklizeň všech vyzrálých magických bylin.

Tentokrát to však neměl v plánu udělat ručně. Minule, protože tam byl Ling Xiao, byla spolupráce mnohem zábavnější, ale tentokrát byl sám, takže použil jednodušší a rychlejší metodu.

Čas neslyšně utíkal…

Kovopolykací zvíře vzhlédlo svou drobounkou hlavou a její dokonale kulaté oči zíraly na svého pána s nevědomostí.

Najednou se v poli kouzelných bylin něco pohnulo a uši malého zvířete se pohnuly. Jeho hlava se otočila směrem k poli a jeho hluboké modré oči odrážely úžasnou scénu.

V kousku živé zeleně v kvetoucím poli kouzelných bylin, jako by byly stébla kymácejících se magických bylin oživeny, automaticky se zvedaly z měkké půdy. Jako by vedeny neviditelnou nití letěly magické byliny samy od sebe k vědru naplněnému duchovní vodou. Jedena po druhé, dokud jimi nebyl kbelík zcela naplněn.

You XiaoMo otevřel oči a jeho napjatá záda se konečně uvolnila, zároveň si vydechl úlevou, a protože to nebylo něco, co by nedělal často, byl trochu unavený.

Poté, co si položil Kovopolykací zvíře zpět na rameno, vstal a oprášil všechnu hlínu a trávu, připraven na druhé kolo.

V tu chvíli mu Kovopolykací zvíře seskočilo z ramene a se svými čtyřmi maličkými, krátkými nohami se rozběhlo směrem k dřevěné chatce. Zatímco byl You XiaoMo zmatený z jeho chování, začalo táhnout síto, které bylo větší než ono. Poté, co hodilo síto k nohám svého pána, běželo zpět, aby přineslo další.

Když to uviděli Zlatokřídlí brouci, jako by odmítali prohrát, vzlétli také.

Protože však měli příliš malá ústa, po chvíli snažení nebyli schopni ani jedno síto zvednout. Ti dva se nenechali odradit a bojovali dál.

You XiaoMo na ně okamžitě zavolal: „Dobře, to stačí, víc jich nepotřebujeme.“

Poté You XiaoMo umyl všechny magické byliny ve vědru, než je položil na síta, a umístil je zpět na pult v dřevěné chatce. Pak začalo jeho druhé kolo práce.

Asi po dvou hodinách byl You XiaoMo schopen zorganizovat více než polovinu magických bylin. Mnohem vyšší rychlostí než s Ling Xiaomem.

Když byl se vším hotový, You XiaoMo spočítal čas, protože si uvědomil, že je brzy ráno, připravil se opustit místnost. Náhle se do jeho kalhot zakouslo Kovopolykací zvíře. Vypadalo to, jako by s ním chtělo jít ven, protože se nepustilo.

You XiaoMo ho pevně objal: „Xiao Jine, buď hodný kluk a zůstaň tady. Až se vším skončím, pustím vás ven.“

T/n: Kovopolykací = Metal Swallowing = TunJin, takže ho Momo nazýval Xiao Jin, alias malý Kov.

Kovopolykací zvíře zavzlykalo a neochotně se pustilo.

You XiaoMo se usmál, když jej poplácal po jeho malé hlavě a pak se přesunul ke své vlastní hlavě, ve snaze dostat dolů ty dva Zlatokřídlé brouky, ale k jeho překvapení tam nic nebylo.

„Huh?“

You XiaoMo hledal kolem, ale stále je neviděl, takže si myslel, že odešli hrát si sami, a tak o tom moc nepřemýšlel. Ale když se otočil, Kovopolykací zvíře bylo také pryč. V srdci to bylo pravděpodobně ještě dítě a nemohlo se dočkat, až bude běhat a hrát si.

Když se dostal z dimenze a rozhlédl se po místnosti, uvědomil si, že Ling Xiao se ještě nevrátil. Zrovna když se chystal odejít, něco se pohnulo kolem jeho hrudi.

You XiaoMo zvedl košili, aby se podíval, a oněměl.

Jak se ukázalo, všichni tři, kteří zmizeli, byli všichni schovaní v jeho košili a on si to ani neuvědomil.

S temným výrazem je You XiaoMo jednoho po druhém vytáhl ven: „To je dobré, vy jste se skutečně odvážili mě obelstít.“

Oba Zlatokřídlí brouci, spoléhali na svůj drobný vzrůst, přiletěli k posteli a zalezli do ní. Zvenčí nebylo vidět nic nepatřičného.

Když to Kovopolykací zvíře uvidělo, okopíroval je a vlezlo dovnitř, ale kvůli své velikosti se prostěradlo okamžitě zvedlo.

Uděláte něco špatného a pak utíkáte?

You XiaoMo bez váhání zvedl prostěradlo a dva brouci a jedno zvíře se před ním znovu objevili a zběsile se plazili pryč.

Právě když se jim chystal vynadat za jejich činy, Kovopolykací zvíře se náhle převrátilo na bok a odhalilo své hladké břicho. Bylo to… hrál mrtvého?

Podle principu „co opice vidí, to opice dělá“ odhalili svá břicha také Zlatokřídlí brouci. V duchu autentického hraní mrtvého se žádná z jejich šestnácti nohou nepohnula ani o píď.

You XiaoMo byl rozzlobený až k smíchu.

„Říkám vám, nemyslete si, že se můžete dostat ven tím, že budete hrát mrtvé. Řekl jsem vám, že vás tentokrát nemůžu pustit ven, bez ohledu na to, jak jste ‚mrtvý‘, stejně se vrátíte zpět.“

Ani Kovopolykací zvíře ani Zlatokřídlí brouci se nepohnuli, opravdu byli profesionální.

You XiaoMo natáhl ruku k nejbližšímu hmyzu, a právě když se ho chtěl dotknout, jeho nohy se prudce pohnuly. Heh, uvidíme, jak dlouho to vydržíš.

Tehdy se otevřely dveře zvenčí.

You XiaoMo podvědomě spustil ruku. Co neviděl, bylo, že se napjaté nohy Zlatokřídlého brouka náhle uvolnily, na oslavu toho, že se tentokrát dostal z háku.

You XiaoMo se na ně varovně podíval pohledem ‚zatím vás nechávám na pokoji‘.

Ten, kdo se vrátil, byl samozřejmě Ling Xiao. Když You XiaoMo odešel do dimenze, seděl poblíž a pil vodu.

Poté, co jej You XiaoMo shlédl odshora dolů a ujistil se, že se mu nic nestalo, zeptal se: „Tak, jak to šlo, zjistil jsi, který to bude den?“

„Druhý den ráno, bude ho doprovázet spousta lidí. Nicméně nezdá se, že by ten starý muž hodlal na oslavu dorazit okamžitě.“ Ling Xiao ho tentokrát nenechal hádat a řekl mu odpověď přímo. Podle toho se to nezdálo být snadné.

„A co Feng ChiYun?“

„Neviděl jsem ho.“

Tak to byla jistě rychlá a stručná odpověď!

Ale pokud byl čas stanoven na druhý den, znamená to, že měli tři dny času. Aby však staré hlavě klanu zabránili dorazit a hned odejít, potřebovali nějaký čas na cestu.

You XiaoMo náhle přemýšlel o další důležité otázce a nemohl si pomoci, ale začal váhat.

Ling Xiao se na něj podíval a řekl: „Co se chceš zeptat?“

You XiaoMo, zasekával svá slova a pomalu řekl: „Hm, zjistil jsi něco o otci, který opustil moji mámu?“

Ling Xiao se ušklíbl: „Není to ani tvůj skutečný otec, proč mu věnuješ pozornost? Nejen to, věděl jsi, že opustil ‚tvou‘ mámu a ‚tebe‘, ledaže ho skutečně chceš získat zpět?

You XiaoMo se v odpovědi poškrábal na hlavě: „V dobrém i zlém, alespoň podle jména je to můj otec.“

„Heh, jak se tedy jmenuje tvůj táta?“ Ling Xiao se přestal hádat a jednoduše se zeptal.

„Ah?“ You XiaoMo okamžitě oněměl.

Ling Xiao mu se smíchem vynadal: „Hlupáku, když neznáš ani to jméno, jak ho najdeš?“

You XiaoMo měl pocit, jako by ho na jasné obloze zasáhlo světlo, najednou byl úplně spálený. Když poprvé přišel do vesnice Broskvový květ, aby našel svého ‚ztraceného‘ otce, ve skutečnosti mu něco tak zásadního uniklo. Jak si vzpomínal, zdálo se, že všichni vesničané mluvili o jeho otci jako o ‚tom muži‘. Teď věděl jen to, že příjmení jeho otce bylo ‚You‘, ale celá hlavní rodina Klanu Rumělkové krve se jmenovala ‚You‘, takže nebylo možné zjistit, kdo byl jeho otec.

„Prostě jdi s proudem.“ Ling Xiao k jeho otci nic moc necítil. I když bylo velmi pravděpodobné, že odešel, aby ochránit svou ženu a dítě, byl to také akt nezodpovědnosti. Pro tu ženu to bylo, když její milující manžel náhle zmizel, jako by spadlo nebe.

„Ale co když to nejde jít s proudem.“

You XiaoMo měl podobnou myšlenku jako Ling Xiao, ale protože obsadil toto tělo, cítil, že by se také měl pokusit najít jeho původního otce.

„Pak to nebylo předurčeno, můžeš jen předpokládat, že je mrtvý.“

„Ach, říct to je tak nezodpovědné.“

„Je tu něco nezodpovědnějšího, chceš to slyšet?“

„…ne, díky.“ Když to zaslechl, věděl, že to není nic dobrého. Nemá smysl se tím dusit.

„To je dost špatné.“

Ne, není to vůbec ‚špatné‘!

Netrvalo dlouho, ulice se opět zaplnily hlukem a město Vermilion Blood se začalo probouzet ze spánku. Jakmile dorazili Yin Ge a Zhan YuXuan, You XiaoMo jim řekl, jaké informace Ling Xiao shromáždil. Po nějaké diskuzi se rozhodli podniknout akci zítra večer, kdy byla obloha tmavá a měsíc potemnělý. Optimální doba pro spáchání trestného činu.

Pak se rozdělili, aby předstírali, že jsou opravdoví turisté. You XiaoMo vzal Ling Xiaoa s sebou, aby ve městě snědl všechna gurmánská jídla, ale z každého nakonec ochutnal jen trochu. Bylo to proto, že bylo příliš drahé, čirá loupež.

Měnou pro nákup zboží zde byly duchovní kameny, a i když některá místa sdílela stejnou měnu, zde dokonce i miska nudlí stála pět duchovních kamenů.

You XiaoMo si nejprve myslel, že to nejsou normální nudle, ale jakmile je snědl, uvědomil si, že jejich hodnota je nanejvýš pár zlatých. Množství duchovních kamenů získaných za misku nudlí se blížilo čistému zisku.

Vydřiduši!

 

 

-Předchozí kapitola-          -Hlavní stránka-          -Následující kapitola-