Brayton zavrčel „Neřekl jsi mi, že tady jsou vlci. Nebo top upír. Nebo že tohle město je divné. Mám podezření, že jsi mi ve skutečnosti neřekl vůbec nic užitečného, a já bych rád věděl proč. Hned teď, Carle.“
„Myslel jsem, že tě překvapím.“
„Jsi kretén. Víš zatraceně dobře, že mě vlci mají rádi jako osinu v prdeli. Jen jsi doufal, že mi konečně někdo nakope zadek?“
Carl se zasmál. „Ne. Low takový není. Je něžný, pokud Stacey Cropper není tak hloupý, že by znovu ukázal svou tvář v Midsummeru.“
Brayton znovu zavrčel, tentokrát se skutečnou hrozbou. Stacey byl špatný, tečka. Byl tak pokřivený, jako byl den dlouhý, a dvakrát takový debil.
„Vážně,“ pokračoval Carl. „Low se ti bude líbit. Sally taky, i když je na tebe asi moc optimistická.“
„Drž hubu,“ řekl Brayton a vytáhl cigarety. Jednu si zapálil, stáhl okýnko auta úplně dolů a dlouze zatáhl. „Nepředpokládám, že bys mi mohl říct něco užitečného o tomhle zmatku, do kterého jsi mě zatáhl? Mrně přísahá nahoru a dolů, že ho nikdo tolik nenávidí, ale tak krutá kletba může pocházet pouze z nenávisti nebo strachu - a ani zatracená moucha by se toho gremlina o velikosti půllitru nebála.“
Carl se zachichotal. „Věděl jsem, že ho budeš mít rád.“
Brayton si odtáhl telefon od ucha a věnoval mu zničující pohled.
Vrátil ho zpátky na ucho a řekl: „Nemám ponětí, o čem to mluvíš.“ Velmi pečlivě nepřemýšlel o podivné, nepolapitelné, ale přitažlivé vůni nebo o způsobu, jakým objímal mrňouse, nebo něčem podobným.
Carl se zachichotal ještě víc a odpověděl: „Cokoliv, člověče. Každopádně je to tak, že se ho někdo bojí, nebo se bojí toho, co může udělat?“
„Už jsem o tom přemýšlel,“ řekl Brayton krátce. „Až vyřadím bývalého, podívám se potom na strach z jeho schopností. Nemůže být náhoda, že krátce poté, co začal pracovat na té hodinové věži, o které se zmiňoval, ztratil schopnost cokoliv opravit. Má ta věž nějakou zvláštní historii?“
„Ne,“ řekl Carl. „Je pozoruhodně bez dramatu, kupodivu. Jestli jsou v jejích skříních nějací kostlivci, už je dávno zapomněla i Sally.“
„Hmm,“ řekl Brayton zamyšleně. „No, pokud nepracuje na něčem jiném, nechápu, co jiného by někoho vyprovokovalo k tomu, aby byl na tenhle skladný typ gremlina tak zatraceně zlý. Doufal jsem, že bys mohl jednou vědět něco užitečného.“
„Je to tichý malý kluk. Mohl by být zatraceně bohatý, ale všechno dělá prakticky zadarmo. Ten jeho přítel… každého trochu šokovalo, když vyjel po Ferdym.“
„Ach?“
„Jo. Kerry je trochu divoká karta a tak trochu si myslím, že každé město kromě Midsummeru, by toho bídného prdelního goblina dávno zatklo. Vím, že Lowovi by nevadilo ho sežvýkat, ale zdálo se, že se uklidnil poté, co se dal dohromady s Ferdym. To bylo asi před rokem? Plus mínus.“
Hmm. To bylo možná zajímavé načasování. Může to být náhoda; ještě z toho nebylo třeba nic dělat, ale ty informace si schoval na později. „Jako obvykle, Carle, víš příliš mnoho na muže, který nikdy nikde nezůstane déle než dva dny,“ řekl suše.
„Lidé se mnou rádi mluví,“ odpověděl Carl.
„Něco takového,“ souhlasil Brayton a dokouřil cigaretu. „Dík. Něco dalšího?“
„Ferdy si tohle nezaslouží, Braytone. Je to dobrý chlap. Vyrůstal sám, víc sám, než se dokonce i gremlinům líbí. Byl to další tulák, jako někteří jiní ve městě, dokud nenašel Midsummer. Pomoz mu a zbij toho, kdo mu to udělal.“
Brayton bezmyšlenkovitě přikývl a pak řekl: „Víš, že to udělám.“
Carl se tiše zasmál. „Jo, já vím. Nenech se při tom zatknout, vlku samotáři.“
„Drž hubu.“
„Později.“
„Později.“
„Ach! Počkej! Ještě jedna věc-“
„Co?“ odsekl Brayton.
„Hodil by se k tobě.“
„Co-co sakra?“ Ale linka byla mrtvá. Brayton tiše zavrčel a pak si zastrčil telefon zpátky do džín. Vylezl z auta a mumlal nadávky a oplzlosti, kvůli kterým by se jeho máma začervenala a dala mu pohlavek.
Vkráčel do pizzerie a kýchl před ohromující záplavou vůní. Restaurace a podobné obchody mu to vždycky dělaly. Znovu kýchl, konečně to dostal pod kontrolu a vykročil k pultu. Obrovský, svalnatý člověk stál u pultu a měl ten druh otravně veselého úsměvu, který Braytona přiváděl k šílenství. Nebylo přirozené, aby lidé byli neustále tak energičtí.
„Ty jsi Ferdyho vlk, že?“ zeptal se muž náhle.
„Co?“ téměř to slovo Brayton vyštěkl. To bylo potřetí, co někdo řekl, že patří Ferdymu. Byl osamělý vlk. Nikomu nepatřil. Rozhodně ne nějakému gremlinovi o velikosti svačiny připravenému uskočit před svým vlastním stínem.
„Mluvil jsem s Peterem po telefonu a pak tě Bobby viděl projíždět kolem a zavolal mi a řekl-“
„Jsem tady, abych pomohl Ferdymu, ano,“ řekl Brayton a rozčiloval se nad rušnou povahou maloměsta. Jen… se mu to nelíbilo. Ferdy, vážně? Nehodilo se to na něj a on to nerad používal. „Potřebuji dvě pizzy.“
„Dva bochánky a taky sodu a ty skořicové tyčinky. Ferdymu dlužím, alespoň takhle můžu pomoct zjistit, proč je tak prokletý. Ferdy vždycky objednává to samé - feferonky, houby, jalapeños. Co bys chtěl na tu druhou?“
„Jen feferonky.“
„Bude to asi za patnáct minut. Chceš počkat, nebo to tam můžu nechat donést.“
„Počkám,“ řekl Brayton a začal sahat po peněžence, pak si vzpomněl, že ten chlap řekl, že to má pokryté. „Díky.“ Otočil se, vyšel ven, opřel se o auto, vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil.
Pak se zamyslel nad problémem gremlina. Dlouze potáhl z cigarety a přemýšlel. Bylo příliš brzy na to, aby si byl něčím jistý, dokonce i brzy na to, aby to mohl kvalifikovaně odhadnout, ale věž s hodinami na něj dorážela. Vzhlédl a rozhlédl se kolem, dokud neuviděl její vrchol za domy: nudnou, unaveně vypadající budovu, ručičky hodin visely na šesté, příliš opotřebované na to, aby se přesunuli jinam. Zbytek budovy byl zaneřáděný, zakrytý a ošklivý, příliš zašpiněný opravou, než aby vypadal dobře. Jak ale vždycky říkala jeho máma, jediný způsob, jak uklízet, bylo začít tím, že uděláš větší nepořádek.
Brayton dokouřil cigaretu a zadupal ji na chodníku. Zdálo se, že jeho seznam úkolů na noc bylo projít Kerryho zázemí a pak půjde prozkoumat věž s hodinami. Tolik ke spánku. Když se vrátil dovnitř, viděl, jak se jeho jídlo právě balí. „Ještě jednou děkuji.“
„Jasně. Řekni Ferdymu, že děkuju za opravu mého náklaďáku. Tohle město by bez něj bylo ztraceno, přísahám.“
Brayton zavrčel, sebral jídlo a vydal se k odchodu.
„Každopádně,“ pokračoval muž, „doufám, že mu můžeš pomoci.“
„Můžu,“ odpověděl Brayton a pak zaváhal. „Co mi můžeš říct o tom Kerrym, o kterém se všichni zmiňují? Kde bydlí?“
„Kamkoli padne,“ řekl muž na rovinu. „Ferdy byla ta nejlepší věc, která se kdy Kerrymu přihodila, ale Kerry byla ta nejhorší věc, která kdy Ferdyho potkala.“
„Chápu. Kde ho tedy s největší pravděpodobností najdu?“
„V baru nebo v krytém bazénu.“
Brayton přikývl. „Dík.“
Odešel, uložil jídlo na sedadlo spolujezdce a jel zpátky k Ferdymu.
Když však dorazil, na příjezdové cestě stálo nové auto. Brayton si uvědomil, že vůně, která na ní ulpěla, byla povědomá, něco, co už cítil ve Ferdyho domě. Jedna z vůní, která byla spojena s přetrvávajícími stopami sexu.
Brayton zabouchl dveře auta, jídlo zatím nechal v autě, a vstoupil do domu.
První, co ucítil, bylo Ferdyho neštěstí, po něm následoval kyselý pot a do očí bijící nedostatek té nepolapitelné vůně, kterou stále nedokázal zařadit. Zavrčel a přešel místnostmi do dílny.
Ferdy se opíral o jedno ze dvou širokých oken v místnosti, ruce zkřížené na prsou, a zíral na muže, který se zatraceně snažil nad ním tyčit.
„No tak, Ferdy, nechceš se pořád hádat–“
„Máš pravdu, nechci,“ souhlasil Ferdy. „Řekl jsi mi spánembohem. Řekl jsem, že je to podle mě v pořádku. Není co dodat.“
„Kdybys jen řekl, že tě to mrzí, byl bych ochoten tě vzít zpátky a dát ti druhou šanci.“
Ferdy neřekl nic, jen si povzdechl a odvrátil pohled. Slizký blonďák natáhl ruku, aby přejel Ferdymu prsty po tváři.
Ach ne. To by nešlo. To by sakra vůbec nešlo. Přešel přes místnost, popadl urážlivou ruku a stiskl ji dost silně, aby ji zlomil. Pak popadl ječícího parchanta za košili a odhodil ho na druhou stranu místnosti. „Ty musíš být Kerry.“
„Kdo sakra jsi?“ dožadoval se Kerry.
„Všude slyším, že jsi bezcitný parchant. Goblini takový obvykle jsou, moje zkušenost. Jsi natolik bezcitný, abys proklel gremlina?“
„Goblini nedělají magii,“ řekl Kerry strnule. „To není moje věc.“
Brayton si pobaveně odfrkl. „Co jsem slyšel, nic, co vyžaduje úsilí, není tvoje věc. Tady nejsi vítán. Vypadni, nebo tě násilně odstraním.“
„Není to tvůj dům,“ řekl Kerry, slova odsekával chladně, naštvaně, přesný opak Braytonovi valící se horské pomalé mluvy. „A to není tvoje věc, co se děje mezi mnou a mým přítelem, kreténe.“
„Ex,“ řekl Ferdy a odstrčil se od okna, o které se opíral, a ruce mu spadly na boky. „Jsi můj bývalý a chci, abys odešel. Tak jdi.“
Kerry se ušklíbl a řekl: „Přijdeš k rozumu. Jsem jediná dobrá věc, která se ti kdy přihodila, Ferdy. Kdo jiný snese fakt, že se schováváš u strojů, protože nejsi dobrý v ničem jiném?“ Jeho závěry by nemohly být jasnější, i kdyby je nevyjádřil.
Otrávenost se rychle změnila v opravdové naštvání, Brayton znovu zavrčel. „Vážně pochybuji, že ta špatná kurva v této místnosti je Ferdy.“
V odpověď se Kerry jen zasmál. Ferdy vedle Braytona sebou trhl a ucukl. Brayton uvažoval, že rozbije Kerryho obličej, ale Ferdy byl důležitější. Natáhl ruku, přitáhl si Ferdyho k sobě, sklonil se a tvrdě ho políbil. Ferdy na chvíli strnul, ale pak začal reagovat s překvapeným nadšením.
A jistou dovedností. Braytonovo vrčení se zmírnilo v potěšené mumlání a on trochu jemněji přidržel svého mrňouse, přitáhl si ho blíž a zmírnil polibek, takže byl jemnější, pomalejší, hlubší a nádherně důkladnější.
Brayton tiše mumlal, prsty mu klouzaly po látce a tlačily se pod ni, aby se dostaly k hladké pokožce.
Vytrhl ho zvuk, že se něco lámalo, což mu náhle připomnělo, že nejsou sami. Odtáhl se a připomněl si, že je v práci, neměl ve zvyku líbat klienty a gremlinové nebyli jeho oblíbenci. Brayton zamrkal na Ferdyho, jehož oči byly tmavé, rty vlhké a oteklé od důkladného líbání, a hubené tělíčko bylo celé…
Brayton se odtáhl dál a otočil se zpátky k blbci Kerrymu, který stál ve dveřích, očividně připravený začít nějaké svinstvo.
Brayton se usmál. „Jak jsem řekl, Ferdy není ten, kdo je tu v místnosti ten špatný.“
I když Kerry očividně chtěl zůstat a vést násilnou diskusi o této záležitosti, byl prostě dost chytrý - nebo dost zbabělý - aby nevyzval vlkodlaka. Odešel.
Brayton si otráveně povzdechl a řekl: „Teď je pizza studená.“
Ferdy chvíli stál mlčky a měl rudé tváře, ale pak si zřejmě uvědomil, že Brayton něco řekl. Zčervenal ještě více a zakašlal. „Hm-promiňte, že jste se do toho zapletl. Nemyslel jsem si, že by sem znovu přišel. Vy-díky,“ dokončil rozpačitě.
Brayton pokrčil rameny a velmi se snažil nepamatovat si každou nuanci toho pozoruhodně jemného polibku – nebo jak se ta zatracená vůně vrátila, lepší a silnější než kdy předtím. Co to sakra bylo? Proč měl čím dál tím větší pocit, že pokud jde o tu vůni, něco mu nedochází?
Smetl tu podivnou představu ze stolu pokrčením ramen a šel pro pizzu. Když ji přinesl zpátky dovnitř, musel žonglovat mezi hromadami harampádí, dokud nakonec neobjevil vhodný stůl a rozložil na něm jídlo.
Předchozí kapitola -Hlavní stránka- -Následující kapitola-
Žádné komentáře:
Okomentovat